[NEDĚLNÍ INSPIRACE] - Hasit požár nebo mu předejít?
|
Ahoj Reader, tak racionálně je na tuto otázku jasná odpověď. Preventivně zabránit problému je správně. Tam to také končí. Skutečná prevence je dost vzácná. Před 13 lety jsem došel za svou praktickou lékařkou s tím, že bych se chtěl nechat preventivně vyšetřit. První otázka byla "Proč? Vám něco je?" No nebylo, obdržel jsem výčet parametrů mého těla včetně rozboru krve a EKG. Všechno v té době v normě. No a od té doby jsem tam nebyl. Na svém těle nepozoruji nic, co by bylo jinak než tenkrát, tedy kromě brýlí na čtení a prvního umělého zubu. Naopak, moje fyzická kondice je mnohem výše než tenkrát. Přesto jsem si už nějakou dobu říkal, že bych měl minimálně zjistit, zda má lékařka ještě ordinuje, podle internetu ano, a dohodnout se na prohlídce. Jenže co vlastně si chci z prohlídky odnést? Co je cílem? Dozvědět se, že je něco špatně a mám začít chodit po vyšetřeních v režimu "od čerta k ďáblu"? Nebo se naopak dozvědět, že je všechno v normě věku mého těla a mohu pokračovat. Co je vlastně ta norma? Jak je na tom můj dosavadní životní styl z pohledu vlivu na tělo, ale i na psychiku? Jak je na tom můj pohybový systém, vnitřní orgány, psychický stav? Obávám se, že tohle mi moje praktická lékařka bez objednávky vyšetření na několika dalších místech neřekne. A už vůbec mi pravděpodobně neřekne v těch pár minutách, co u ní budu, jak mám svůj životní styl přizpůsobit, aby kvalita mého života byla vysoká ještě další desítky let. Takové zadání je výrazně mimo obvyklou potřebu řešit akutní zdravotní problém, kterou nemám. A shodou okolností jsem se tento víkend bavil s naším rodinným přítelem, který myslí na stejnou věc. Jak získat směr, jak svůj stávající životní styl přizpůsobit, tak aby fyzické tělo, ale i psychika byla ve výborné kondici bez toho, aby došlo k nějakému akutnímu problému. On ho našel ve formě soukromé kliniky, kde si to zadání defacto s lékaři vyjednal, protože i tam je obvyklý postup řešit až problém, který je akutní a daného člověka trápí, nikoli něco, co je "ještě daleko". No a jak Ty? Chodíš až když máš nějaký problém? Jsi ochotný i podstatně změnit svůj dosavadní život ještě dříve, než by Tě mohl dostihnout nějaký fyzický důsledek pokračování v jeho stávající podobě? Co nejmenšího bys mohl udělat hned příští týden pro změnu? Ať to klapne, Petr
Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace.cz |
Petr Dusil
Nedělní inspiraci můžeš mít také každý týden v svém e-mailu.
Ahoj Reader, v životě má člověk jednu jistotu, že nic není stálé. Nic není nastálo a všechno se mění. To jsem si uvědomil při setkání spolužáků mé třídy základní školy po 40 letech. To je období, ve kterém už nastupuje nová generace našich dětí, zatímco generace našich učitelů už mizí. Takže jsme právě někde mezi. Za dalších 40 let budeme už i my ta mizející generace. Zní to tvrdě, je to však realitou našich životů. Nic z toho, co v našich životech platilo před 40 lety už dnes neplatí, resp....
Ahoj Reader, tento týden zažívám kontrast povedených a nepovedených záměrů. Zajímavé bylo, že o těch dvou nepovedených jsem byl přesvědčen, že jsem do nich investoval tolik energie, že je přece jasné, že se povést prostě musí. První byl pracovní a týkal se zákazníka, který už na realizaci vlastně ústně kývl a už šlo o to vlastně jen dodělat nabídku. Jenže pak se přes víkend více zamyslel a vlastně správně usoudil, že přínos nabízeného řešení není tak velký. A sám si našel řešení, které je...
Ahoj Reader, vidět za zatáčku je taková metafora, která mě napadla v souvislosti se změnou mé pracovní kariéry ze zaměstnání a podnikání jako vedlejší činnost na podnikaní jako hlavní činnost. I když už jsem měl tu čest několik zákrut s mým vedlejším podnikáním projet, tak projíždět na hlavní úvazek bude jistě nové. Uvědomuji si, že je to jako když jedu autem a doposud jsem jezdil do zatáček poměrně přehledných a malou rychlostí. Teď pojedu ostře, a ještě do nepřehledných. Proč to ale vůbec...