Ahoj Reader,

je to tak trochu téma těchto prázdnin a dovolených v nich. Zažívám totiž protiklady, na kterých mi dochází velká vděčnost za to co máme, a čemu se tedy díky tomu mohu na svém rozvoji věnovat.

Prvním byla červencová návštěva horské obce v Gruzii, kam ještě davy turistů nechodí, kde jsme byli sami.

Autem jsme projeli blátivé cesty obce, vyhnuli se v nich všem hospodářským zvířatům. Pozorovali pasáka a hospodyně diskutující o něčem na ulici, hnůj sušící se na plotě, aby s ním pak v zimě šlo dobře topit.

Prostě normální selský život, ve kterém je v každém stavení alespoň jedna kráva jako zdroj obživy.

Pak i tento týden návštěva horské obce Čičmany ve Strážovských vrších na západním Slovensku nedaleko od našich hranic. Kromě nádherně zdobených chalup v soukromých rukou tam je také ve dvou chalupách muzeum.

Co mě při prohlídce ohromilo, že v domku o velikosti současného rozlohou spíše podprůměrného domu, žily rovnou 4 rodiny. 2 pokoje byly sdíleny vždy dvěma rodinami. Jedna malá postel pro hospodáře a jeho ženu, menší děti jim u nohou a větší v patře v malých nevytápěných místnostech v podkroví. A to všechno ještě fungovalo před 100 lety.

Princip života velice podobný tomu současnému v gruzínské vesnici. Takže se mi vlastně propojila současnost s minulostí v uvědomění, jak extrémně jsme jako celá společnost za pouhých 100 let zbohatli.

Už to není o zápasu o přežití, každodenní tvrdé práci a sporém jídle. Na našich cestách navštěvujeme restaurace s jídlem na stole, za které by se v těch dobách nestyděl ani továrník nebo šlechtic.

Ne všichni, ale už hodně lidí má takové přebytky, že různé investiční fondy a spořící vklady přetékají penězi. Začíná být spíše problém co s těmi penězi dělat, než jak si je opatřit.

To dává současně velkou příležitost v rozvoji sebe sama a svého okolí. Díky tomu nadbytku se lze věnovat činnostem, o kterých se mohlo předkům v Čičmanech, ale i jinde prakticky v celé majoritní společnosti tenkrát jen zdát.

Je to příležitost spadnout do konzumu a utrácení za cokoli, ale i jít do studia sebe rozvojové literatury, kurzů a setkání lidí s hlubší duchovní problematikou. Práci na své psychice i těle, aby se staly odolnějšími a mohl jsi tak žít vyšší kvalitu života.

Každý tu vyšší kvalitu máme jinde a jinak. Je teď v dějinách lidstva zatím zřejmě první chvíle, kdy je to možné dělat. Kdy obživa není tou hlavní starostí, kdy strach o přežití nedominuje.

Geneticky máme ten strach o přežití zakódovaný, a tak někdy blokuje rozvoj zbytečným hromaděním. Odlož ten strach vědomě, neboj se vydat část svých zdrojů do svého rozvoje.

Do rozvoje své osobnosti, toho, co cítíš někde hluboko v sobě, že dává smysl, i když to třeba nepřinese ekonomický prospěch.

Co Tobě dává smysl?

Čemu se budeš více věnovat?

Do čeho své přebytky investuješ?

Neotálej, příležitost je právě tady a teď.

Krásnou neděli přeji,

Petr

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace​.cz​