Ahoj Reader,

tento týden mě oslovil poměrně krátký rozhovor Reinholda Messnera, který mimo jiné úspěchy, zdolal například všech 14 vrcholů Himaláje nad 8000 m bez použití kyslíku. Dnes už s věkem přes 80 let dává svůj pohled na svět k dispozici pro inspiraci všem ostatním.

To, co mě tam nejvíce zaujalo bylo vyprávění, jak hory učí osobní zodpovědnosti.

Jak s minimem věcí a zabezpečení dokázal vlastně vše velké pro co je známý.

Jak teprve s nástupem do skalní stěny pocítí celou tíhu odpovědnosti na sobě.

Jak je třeba mít nos na to, kdy už je riziko tak velké, že nelze pokračovat dále vstříc tomuto riziku a hledat jinou cestu.

Jak je horolezectví sobecký sport, ve kterém lezec vlastně dělá všechno pro sebe bez ohledu na rodinu, přátele. Dělá to proto, aby poznal sám sebe, realizoval svou vlastní unikátní cestu životem, která je jen pro něho.

Jak je možné lézt s doprovodem a po zajištěné cestě, jak to dělají dnes turisté, jenže nenaučí se zdaleka to, co by mohli, kdyby nepředávali zodpovědnost na jiné.

Uvědomil jsem si, že je to přesně to samé, co oslovuje mě a patří do mého života. Vždyť vlastně naše Gruzínská dobrodružství sice nejsou ani zdaleka o míře rizika a fyzickém výkonu alpského lezce, přesto jsou o tom samém.

Není žádná cestovka, žádný průvodce a ani ho tam nechci. Odpovědnost za svůj život, život spolucestujících i totéž u místních intenzivně vnímám. Když jedeme po silnici, která je z poloviny podemletá vodou, je výběr trasy právě onou chvílí, kdy se zapojuje "smysl" pro míru rizika.

Bagrista, který s mnohatunovým bagrem pracuje na hraně svahu tam pracuje celé měsíce. Potenciální smrt je blízko, radar na míru rizika je však aktivní a dobře funguje. Tak v realitě dojde k nějaké události jen výjimečně, a to i bez zajištění všemi možnými předpisy a zákazy.

Míra bohatství tamní společnosti nedovoluje vše zajistit. Aktivuje smysly a odpovědnost obyvatel i návštěvníků. Děje se tak něco, co v západní společnosti často mizí, tedy oslabuje se smysl jít do přiměřeného rizika, a hlavně být za to osobně odpovědný.

Proč to není dobré? Protože za přiměřeným rizikem a převzetím osobní odpovědnosti leží právě ona seberealizace. Realizace vlastní cesty. Vlastní cesty za sny, po kterých Ty osobně toužíš.

Nedokáže Tě k nim přivést nikdo jiný než Ty sám. Musíš se k nim vydat sám, stejně jako Reinhold Messner v sólo výstupu na Everest.

A to s plně aktivním radarem na skutečně život ohrožující rizika, ovšem s nekonečnou odvahou a otevřenou myslí na překonání všech současných i budoucích překážek.

Výsledek za to stojí. Výsledek, který znáš jen Ty sám.

Co nejmenšího můžeš udělat pro svou vlastní cestu hned příští týden s odvahou a plnou odpovědností za sebe sama?

Petr

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace​.cz​