Ahoj Reader,

​

překážky a potíže jsou evidentně neoddělitelnou součástí života. Dnešní svět pohodlí ty skutečné překážky mnohdy už ani nenabízí, a tak si je někdy lidé vytvářejí uměle ve své mysli.

Považují za překážku něco, co jí reálně není. Třeba chování nějakého kolegy v práci, zdá se jim naprosto nemožné s takovým člověkem, byť jen promluvit, natož spolupracovat.

Já mám teď čerstvý zážitek ze setkání se svým dlouholetým nyní už i rodinným přítelem Ralfem z Německa, kde jsem se s ním za svých studií seznámil.

Je to neobyčejně přátelský a inspirativní člověk především v hlubokých duchovních rovinách, který ovšem překonává skutečné překážky, o kterých by většina řekla, že jsou nepřekonatelné.

​

Namísto oslavy svých 50 narozenin odešel před 5 lety do nemocnice s diagnózou Parkinsonovy nemoci jako jeden z nejmladších pacientů s touto diagnózou v zemi.

Principiálně je její podstatou selhávání produkce Dopaminu v mozku. Navenek pacient neztrací nic ze své mozkové kapacity jako třeba u Alzheimerovi nemoci, za to ztrácí pohyblivost svého těla a trpí extrémním nedostatkem fyzické energie při nedostatku Dopaminu nebo zase halucinacemi, pokud je Dopamin podán medikamenty ve větším množství.

Odhadnout a dodržet správný poměr celý den je velký problém. V jeho případě se celá věc ještě zkomplikovala poškozením nervů při operaci kyčlí a invalidní vozík se stal nutností.

Navíc ještě přišel nakonec o oba rodiče a zůstal sám jen v péči pečovatelské služby a několika zbylých přátel. Jeho doktor bral jako dané, že nakonec skončí zcela v péči ústavu, protože to je v takových případech pravidlo.

No a včera jsem ho po 2 letech opět viděl a nevěřil svým očím. Sice invalidní vozík stále používá, ovšem po chronické únavě už ani památky. Nově byla vyvinuta speciální pumpa na Dopamin, která umožňuje jeho dávkování přímo do žil během celého dne s velkou přesností. Poškozené nervy také rehabilitoval. Jeho optimismus a inspirativnost nijak neutrpěly. Bylo velmi příjemné s ním strávit dva dny.

Beru si z toho především to, že člověk v překážkách nikdy nesmí ztratit naději, být vždy naladěný na to, jaký ten svůj život chce mít.

Žít přítomným okamžikem tak, aby byl co nejlepší tady a teď. Dělat v daný okamžik to nejlepší, čeho je schopen ať už fyzicky, tak psychicky.

Mít vždy na zřeteli smysl svého života, i kdyby jím mělo být jen naučit se hlubokou krizi zvládnout.

A co krize v Tvém životě?

Věřím, že nejsou takto hluboké, přesto je takové můžeš vnímat a je to také v pořádku. Každý může mít pocit bezvýchodnosti. Pravdou je, že každá bezvýchodnost má svůj východ. K němu dorazíš kombinací:

• bdělosti k tomu co se děje
• rozhodnosti udělat v daný okamžik co cítíš, že je správné
• zvyšování odolnosti, tedy vlastní schopnosti vnímat i velké překážky nikoli jako nepřekonatelný problém
• smysluplnosti svého počínání, vize proč tu jsi, co chceš dosáhnout
• vědomé vybírání takových informací a pomoci z okolí, které Ti pomohou
• vědomé nevěnování pozornosti takovým informacím, lidem a událostem, které ubírají Tvou schopnost překážku překonat

​

Možná si přidáš ještě nějaký bod, který měl třeba význam při překonávání Tvých minulých krizí.

Každopádně ať se Ti v tom daří a Tvé krize a překážky jsou právě takové, abys je překonal se ctí a hlavně daly Ti potřebnou životní moudrost, kterou můžeš žít sám a třeba ji i trochu rozdat svému okolí.

​

Petr

​

P.S.: Rozhodl jsem se od této chvíle přikládat ještě překlady do němčiny a angličtiny za pomocí AI ke každé inspiraci. Uvědomil jsem si totiž, že mám čtenáře i v cizině, a tedy najdete je třeba pro vaše přátele vždy na konci Nedělní inspirace pod otázkami.

​

​

​

​

Nedělní inspiraci můžeš dostávat pravidelně e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace​.cz​

​

​

AI English Translation:

Hello,

Obstacles and difficulties are evidently an inseparable part of life. Today’s world of comfort often doesn’t offer real obstacles anymore, so sometimes people create them artificially in their minds. ¨

They consider something an obstacle that isn’t one in reality. Like the behavior of a colleague at work - it seems absolutely impossible to even speak with such a person, let alone collaborate.

I now have a fresh experience from meeting my long-time, now family friend Ralf from Germany, whom I met during my studies. He is an extraordinarily friendly and inspiring person, especially in deep spiritual realms, who overcomes real obstacles that most would say are insurmountable. Instead of celebrating his 50th birthday, he went to the hospital 5 years ago with a diagnosis of Parkinson’s disease, as one of the youngest patients with this diagnosis in the country. In principle, its essence is the failure of dopamine production in the brain.

Externally, the patient doesn’t lose any brain capacity like with Alzheimer’s disease, but loses mobility and suffers from extreme lack of physical energy due to dopamine deficiency, or hallucinations if dopamine is administered in larger amounts through medication. Estimating and maintaining the right ratio throughout the day is a big problem.

In his case, the whole thing was further complicated by nerve damage during hip surgery, and a wheelchair became necessary. Moreover, he eventually lost both parents and remained alone with only the care of nursing services and a few remaining friends. His doctor took it as a given that he would eventually end up entirely in institutional care because that’s the rule in such cases.

And yesterday I saw him again after 2 years and couldn’t believe my eyes. Although he still uses a wheelchair, there’s no trace of chronic fatigue anymore. A special dopamine pump was newly developed, allowing its dosing directly into the veins throughout the day with great precision.

He also rehabilitated his damaged nerves. His optimism and inspirational nature didn’t suffer at all. It was very pleasant to spend two days with him. I take from this mainly that one must never lose hope in obstacles, always be attuned to how they want their life to be. Live in the present moment so that it’s the best here and now.

Do the best you can at a given moment, both physically and mentally. Always keep in mind the meaning of your life, even if it should only be to learn how to handle a deep crisis. And what about crises in your life? I believe they aren’t this deep, yet you may perceive them as such, and that’s also okay.

Anyone can feel hopeless. The truth is that every hopelessness has its way out. You’ll reach it through a combination of:

* awareness of what’s happening

* determination to do what you feel is right at the given moment

* increasing resilience, that is, your own ability to perceive even great obstacles not as an insurmountable problem

* meaningfulness of your actions, vision of why you’re here, what you want to achieve

* consciously selecting such information and help from your surroundings that will help you

* consciously not paying attention to information, people, and events that reduce your ability to overcome the obstacle

Maybe you’ll add another point that perhaps had significance in overcoming your past crises. Anyway, I wish you success in this, and may your crises and obstacles be just such that you overcome them with honor and, most importantly, give you the necessary life wisdom that you can live yourself and perhaps even share a little with those around you.

Petr

P.S.: I’ve decided from this moment to include translations into German and English with the help of AI for each inspiration. I realized that I have readers abroad as well, so you’ll find them for your friends always at the end of the Sunday Inspiration below the questions.

​

AI German Translation:

Hallo,

Hindernisse und Schwierigkeiten sind offensichtlich ein untrennbarer Teil des Lebens. Die heutige Welt des Komforts bietet oft keine echten Hindernisse mehr, und so schaffen sich Menschen manchmal künstlich welche in ihrem Geist. Sie betrachten etwas als Hindernis, das in Wirklichkeit keines ist.

Wie das Verhalten eines Kollegen bei der Arbeit - es erscheint absolut unmöglich, mit so einem Menschen auch nur zu sprechen, geschweige denn zusammenzuarbeiten. Ich habe jetzt ein frisches Erlebnis von einem Treffen mit meinem langjährigen, mittlerweile auch Familienfreund Ralf aus Deutschland, den ich während meines Studiums kennengelernt habe.

Er ist ein außergewöhnlich freundlicher und inspirierender Mensch, vor allem in tiefen spirituellen Ebenen, der jedoch echte Hindernisse überwindet, von denen die meisten sagen würden, sie seien unüberwindbar. Anstatt seinen 50. Geburtstag zu feiern, ging er vor 5 Jahren mit der Diagnose Parkinson-Krankheit ins Krankenhaus, als einer der jüngsten Patienten mit dieser Diagnose im Land. Im Prinzip ist ihr Wesen das Versagen der Dopaminproduktion im Gehirn.

Äußerlich verliert der Patient keine Gehirnkapazität wie etwa bei der Alzheimer-Krankheit, dafür verliert er die Beweglichkeit seines Körpers und leidet unter extremem Mangel an physischer Energie bei Dopaminmangel oder an Halluzinationen, wenn Dopamin durch Medikamente in größeren Mengen verabreicht wird.

Das richtige Verhältnis den ganzen Tag über zu schätzen und einzuhalten ist ein großes Problem. In seinem Fall wurde die ganze Sache noch durch Nervenschäden bei einer Hüftoperation verkompliziert, und ein Rollstuhl wurde notwendig. Darüber hinaus verlor er schließlich beide Eltern und blieb allein nur in der Obhut von Pflegediensten und einigen verbliebenen Freunden.

Sein Arzt nahm es als gegeben an, dass er schließlich vollständig in der Pflege einer Einrichtung enden würde, weil das in solchen Fällen die Regel ist. Und gestern habe ich ihn nach 2 Jahren wieder gesehen und konnte meinen Augen nicht trauen. Obwohl er immer noch einen Rollstuhl benutzt, ist von chronischer Müdigkeit keine Spur mehr.

Es wurde eine spezielle Dopaminpumpe neu entwickelt, die seine Dosierung direkt in die Venen im Laufe des Tages mit großer Präzision ermöglicht. Er hat auch seine beschädigten Nerven rehabilitiert. Sein Optimismus und seine Inspirationskraft haben in keiner Weise gelitten. Es war sehr angenehm, zwei Tage mit ihm zu verbringen. Ich nehme davon hauptsächlich mit, dass man bei Hindernissen nie die Hoffnung verlieren darf, immer darauf eingestellt sein muss, wie man sein Leben haben möchte.

Den gegenwärtigen Moment so leben, dass er hier und jetzt am besten ist. Im gegebenen Moment das Beste tun, wozu man fähig ist, sowohl körperlich als auch geistig. Immer den Sinn des eigenen Lebens im Auge behalten, selbst wenn es nur darum gehen sollte, zu lernen, wie man eine tiefe Krise bewältigt.

Und was ist mit Krisen in deinem Leben?

Ich glaube, sie sind nicht so tief, dennoch kannst du sie als solche wahrnehmen, und das ist auch in Ordnung. Jeder kann ein Gefühl der Ausweglosigkeit haben. Die Wahrheit ist, dass jede Ausweglosigkeit einen Ausweg hat.

Du wirst ihn durch eine Kombination erreichen aus:

* Bewusstsein für das, was geschieht

* Entschlossenheit, in einem bestimmten Moment zu tun, was du als richtig empfindest

* Steigerung der Widerstandsfähigkeit, also deiner eigenen Fähigkeit, auch große Hindernisse nicht als unüberwindbares Problem wahrzunehmen

* Sinnhaftigkeit deines Handelns, Vision, warum du hier bist, was du erreichen willst

* bewusstes Auswählen solcher Informationen und Hilfe aus deiner Umgebung, die dir helfen werden

* bewusstes Nichtbeachten von Informationen, Menschen und Ereignissen, die deine Fähigkeit, das Hindernis zu überwinden, verringern

Vielleicht fügst du noch einen Punkt hinzu, der vielleicht bei der Überwindung deiner vergangenen Krisen Bedeutung hatte. Jedenfalls wünsche ich dir dabei Erfolg, und mögen deine Krisen und Hindernisse gerade so sein, dass du sie mit Ehre überwindest und vor allem dir die notwendige Lebensweisheit geben, die du selbst leben und vielleicht auch ein wenig an deine Umgebung weitergeben kannst.

Petr

P.S.: Ich habe mich ab diesem Moment entschieden, mit Hilfe von KI auch Übersetzungen ins Deutsche und Englische für jede Inspiration beizufügen. Ich habe nämlich erkannt, dass ich auch Leser im Ausland habe, und so findet ihr sie für eure Freunde immer am Ende der Sonntagsinspiration unter den Fragen.

​