Ahoj Reader,

​

multitasking je v počítačové terminologii výraz pro zpracování několika úkolů současně v jeden okamžik. Kdysi počítače zvládaly pouze jednu úlohu v daném čase. Dnes typicky v každém operačním systému běží mnoho úloh paralelně a tomu je uzpůsoben i příslušný hardware moderního počítače.

V moderní době je dost podobný požadavek kladen i na člověka. Je tolik příležitostí, tolik se toho děje. Tolik rolí člověk zastává a tolik paralelních úkolů z toho vyplývá.

A jelikož příroda nás k tomu ještě v tak krátké době nestačila vybavit "odpovídajícím hardwarem", tak to vede k extrémní zátěži mysli i těla.

S přibývajícími úkoly kvalita provádění těch původních klesá a stres narůstá. Případné civilizační nemoci z toho vyplývající zvyšují svoji pravděpodobnost vzniku.

Ani já nejsem výjimkou v paralelním provádění několika věcí současně, vystupování v mnoha rolích a snaze využít všechny krásné příležitosti. A tak je v mém kalendáři už docela běžné, že se sejdou třeba hned dvě až tři události ve stejný datum a čas.

Jak se zachovat?

Jak nepodlehnout stresu?

Jak nemít špatný pocit z nezvládání situace?

Jak udržet kvalitu?

Jak dodržet sliby?

Jak si udržet vztahy?

Jak si udržet fyzickou kondici?

Jak mít vedle toho ještě třeba i koníčky?

A jak udržet smysluplnost všeho toho počínání?

Dlouhodobým pozorováním sebe sama jsem zjistil, že zřejmě to, co mé existenci dává smysl je akce, dělání, zážitky. Zřejmě to je něco, pro co jsem si na tento svět přišel. Proto, abych si to tu pořádně užil mezi prací, osobním životem, sportem řešením dosud nevyřešených oblastí.

To sebou nese ještě větší tlak na to dělat několik věcí najednou. I když i můj mozek podléhá přírodě a není vybaven optimálně na takové činnosti, našel jsem pár triků, které dokážou z "bramboračky" všech možných příležitostí a činností vytvořit výsledky při zachování duševního i fyzického zdraví.

Jsou to:

​

1) Vnitřní smysl

Je daná činnost pro mě uvnitř smysluplná? Pokud ne, jak ji mohu dělat, tak aby smysluplná byla? Upustit od činností, které jsou možná smysluplné pro někoho jiného, avšak nikoli pro mě.

2) Hodnota

Jakou hodnotu mají výsledky činnosti, nebo role, kterou se chystám hrát? Jakou hodnotu mají pro můj život? Beru jen ty, které mají vysokou hodnotu pro můj život a současně pro život nejprve mých blízkých, poté zákazníků a následně třeba mají i nějaký vliv na směrování oboru, ve kterém pracuji.

3) Vnitřní klid tady a teď

Běžně v pracovním dni se mění situace někdy až z hodiny na hodinu. Věci, které jsem si do kalendáře plánoval několik měsíců předem do prázdného místa se střetnou s několika dalšími ve stejný čas a den.

Rozčilovat se nad tím? Podléhat frustraci? To všechno spouští stres.

Místo toho bytí v přítomném okamžiku, v první fázi bez myšlenek s vnitřním uklidněním. Řešení se najednou objeví.

Vlastní myšlenka, pomoc okolí, jiný pohled na věc, přehodnocení kolidujících událostí na 1) Vnitřní smysl a 2) Hodnotu. To všechno přinese řešení dříve nebo později.

4) Přijetí a vzdání se

Některé věci nemají dosažitelné řešení. I přes veškerou snahu nejde být na dvou místech. Psát paralelně dva dokumenty. Poslouchat dva a více lidí najednou. Sledovat dvě videa apod.

Vždy je to o tom, přijmout s klidem fakta. Nechat ostatní příležitosti a úkoly pro tuto chvíli odplynout. Vzdát se jich s vírou, že je to v konečném důsledku, který teprve přijde, vlastně správně a nejlepší možné řešení. Řešení, které může nakonec přinést možná výhody, které nejsou v tuto chvíli zjevné.

5) Kvalita

Odevzdávat výkon právě takový, abych si mohl říct, že jsem udělal vše jak nejlépe jsem mohl, jak nejlépe v dané situaci a podmínkách bylo možné. Neřešit absolutní dokonalost, ale ani vědomě z jakéhokoli důvodu neodevzdat něco jen tak "na půl".

6) Zpětná vazba

Vždy vnímat citlivě jaký přínos měla aktivita, kterou jsem dokončil pro zamýšlené konzumenty/zákazníky. Byla pro ně velkým, středním, nebo relativně malým přínosem? Možná není teď ta správná doba, aby to pro ně přínos byl. Možná ještě přijde. Každopádně je možné postoupit dále a začít s jinou činností, která má větší hodnotu pro ostatní.

7) Důvěra, že to dobře dopadne

V tento přítomný okamžik, kdy dělám rozhodnutí, odevzdávám výkon, práci, hraji určitou roli si počínám, jak nejlépe umím s vírou, že to určitě dobře dopadne. Stále, i když se potkávám s potížemi, i když mě chytnou pochyby, zda jsem se rozhodl správně. Čas na zpětnou vazbu přijde po dokončení.

8) Pokora a vděk

Přijímám vše s pokorou, pokorou a vděkem za všechny ty možnosti a poznání, které dostávám. Pokorou a vděkem tomuto vesmíru, planetě, lidem, společnosti i mým vztahům diky kterému žiju právě teď a tady v této době. S vděkem za to, že si vybírat mohu a mohu se tak projevit na světě díky těmto volbám co nejsvobodněji.

9) Bytí, odpočinek

A to nejdůležitější na konec. Moderní doba tomu nepřeje, není na to "čas". Je to obyčejné zastavení se. Já konkrétně se, co dva dny zastavím ráno u 15 minut jógy. Zastavený tok myšlenek kombinovaný s protažením těla je velmi dobrým startem pro celý den. Zastavení s dobrou knihou. Procházka přírodou. Zavření očí a poslech zvuků přírody. Jen obyčejné otevřené vnímání bez myšlenek a posuzování.

​

​

​

​

Třeba si některý z těch triků vybereš a pomůže Ti rozvinout vše, co potřebuješ rozvinout i v tom našem šíleně multitaskingovém světě :-)

​

Drž se,

​

Petr

​

​

​

​

​

​

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace​.cz​

​

​