Ahoj Reader,

sebereflexe jako téma se mi otevřelo hned z kraje týdne. Začalo to diskusí na toto téma ohledně vztahu.

Jak moc se vlastně ve vztahu známe, jak moc známe svoje potřeby a jak naplnit své potřeby i potřeby svého partnera.

Bylo to hodně o tom uvědomovat si sama sebe a své zvyky. Dávat je do souvislosti s tím, jak mi ve vztahu je, a co případně změnit, aby se posunul dále.

Ve smyslu, že vztah je vlastně tah, neustálý tah od jednoho partnera ke druhému, nikoli apatie a nevšímavost.

Pokračovalo to dále mnohem běžnější událostí. Cestou s rodinou po pražském okruhu. Tam se totiž roztrhl pytel se zúženími. Tedy jeden pruh kamiony a druhý široký sotva dva metry.

Už podvečer a ten dvoumetrový volný. Ten kamionový plný kamionů. Přibližně 75 km/h na tachometru. Daleká cesta za námi a už jen kousek domů. Už abych tam byl. Úzkých pruhů se nebojím, široké auto nemám, tak jedu, ne?

Minuli jsme takto tak 5 kamionů, moje žena sleduje s mírným strachem velká kola kamionů vedle. Já cítím, jak se zvedá adrenalin a pohlcuje mě touha dostat se i před ten první kamion. A povedlo se, jsme před ním. Nikdo za námi a kamiony už nejsou. Navíc skončilo omezení. Na tachometru bylo o něco víc, než povolovala rychlost v omezení, víc na konci předjíždění než na jeho začátku.

Jak povolil adrenalin, najednou přišla sebereflexe. Tichý dialog sám se sebou.

"Co to bylo? Přece jsi získal tak maximálně 5 minut za cenu poměrně velkého nebezpečí. Kamion by nás prostě sešrotoval v případě kolize, a když ne ten první, tak určitě ten hned za ním. Až to pojedeš sám, tak budiž, ale tady máš ještě rodinu, lidi, kteří se k tomu riskování nerozhodli."

Úleva, že se nic nestalo a závazek sám sobě jako výsledek sebereflexe, že tohle prostě už ne. Život mi dal příležitost to zažít bez průšvihu, tak mu to vrať tak, že už to dělat nebudeš.

Asi po 4 dnech jedeme znovu, a tentokrát po D11. A opět zúžení, dodávky, kamiony, volný levý dvoumetrový pruh. A opět předjíždím první, druhé auto a pak to přišlo.

Výsledek sebereflexe: Ne, ne, návrat do pravého pruhu. Byť trochu neochotně, ale návrat. Sebereflexe z kraje týdne zafungovala do změny chování.

To neznamená, že mám vyhráno, ale jsem na dobré cestě. Ještě budu muset být znovu pozorný ve stejné situaci, možná ještě několikrát, než se to změní a budu se chovat jinak automaticky.

No a tak je to s každým návykem. Jeho změna nenastane bez sebereflexe, zda je pro mě a okolí prospěšný nebo neprospěšný, případně dokonce život ohrožující.

Jeho změna ovšem nenastane ani po nastavení nové reakce bez pozornosti alespoň po prvních pár opakování. Je to biologicky dané, a tím je to extrémně dobře předvídatelné. Je to prostě tak pokaždé a stačí k tomu být jen pozorný.

Jaký byl Tvůj návyk, který Ti tento týden spíše uškodil, než pomohl?

Jaký je výsledek Tvé sebereflexe? Do jaké formy ho změníš, aby alespoň neškodil, ne-li přímo pomáhal?

Při jakých příležitostech si novou formu návyku zažiješ příští týden?

Nezapomeň držet pozornost. Opravit už rozběhnutý starý způsob reakce na nový. Obvykle to jde.

Držím Ti palce ať pozornost udržíš tak dlouho, abys ji už nemusel držet vůbec a nový návyk se tak integroval do Tvé osobnosti.

Petr

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace​.cz​