Ahoj Reader,

​

tento týden jsem na YouTube potkal jednu poměrně dlouhou přednášku z pohledu filozofie a psychologie o tom, jak používat svoji duši jako vnitřní kompas.

Padlo v ní mnoho poměrně složitých vět, jejichž význam bych ještě před 5 lety asi příliš nechápal. Ve stručnosti to bylo o tom přimět posluchače více, ne-li výhradně, naslouchat svému vnitřnímu hlasu.

Pro mnohé to je navíc i úkol takový hlas v sobě vůbec objevit. Padly příklady různých meditačních a duchovních cest, které podstupují lidé na východě, které si já nedokáži ve svém životě představit, neboť by znamenaly, že bych musel zcela změnit svůj rodinný i pracovní život.

Ve druhé polovině přednášky byl dán prostor dotazům. Jeden z prvních byl o tom, co taková duchovní praxe, která je v odloučení, zdlouhavá a fyzicky náročná, vlastně praktikujícímu dává.

Odpověď vnímal tazatel osobně. Vzal si osobně příklady nevhodného chování lidí v naší civilizaci, které vedou nakonec k mnoha negativním jevům. Rozčílil se, a i to vyjádřil přímo v doplňující otázce na celý sál.

Pokud by tazatel byl na vyšší úrovni uvědomění, nestalo by se mu to. Možná kdyby odpověď byla formulována tak, aby byla v jeho úrovni poznání srozumitelnější, tazatel by si uvědomil, že to, co z toho duchovní praktikant na východě má, je právě to uvědomění sebe sama a toho kým je, co sám chce.

Možná by z toho vytěžil pro sebe větší naslouchání své duši a začal ji používat jako kompas.

Nad tímto složitým tématem jsem si jasně uvědomil, jak je důležité v denním životě v komunikaci s kýmkoli používat co nejvíce jeho jazyk.

Stejně jako s dítětem nepoužijeme složitý právnický jazyk, tak ani v komunikaci s člověkem, který je na jiné úrovni poznání, než druhý musíme použít jazyk, který odpovídá jeho úrovni poznání a vědomí. Je důležité srovnat s ním krok.

Je to vlastně stejné jako bavit se s matematikem, který je špičkou ve svém oboru. Je pro něj otázka několika slov, aby "obyčejného člověka" dostal na kolena v oboru matematiky.

​

Obyčejný člověk totiž často má o svých znalostech a schopnostech jen slabé mínění, proto se na kolena lehce nechá dostat, namísto toho, aby dal matematikovi jasnou zpětnou vazbu, že mu nerozumí, ať upraví svůj jazyk.

Pokud obě komunikující strany odloží svá mínění o sobě, matematik, že je tím nejlepším a všichni jsou hlupáci, a obyčejný člověk, že je jen obyčejný a nic neumí.

Pak srovnají krok a vzájemně se obohatí vyrovnaným dialogem, který matematikovi otevře oči do světa obyčejných lidí a obyčejnému člověku do světa matematiky.

​

​

A jak to máš ty?

Když se bavíš s někým, kdo nemá takové znalosti a schopnosti jako Ty v daném oboru, jak se cítíš, jak se chováš?

Cítíš nadřazenost a touhu druhému ukázat, jak to umíš?

Cítíš, že ten druhý je stejný člověk jako ty, oceníš jeho schopnosti a s laskavostí přejdeš na jednoduché vysvětlení? Podle jeho zpětné vazby řídíš svůj projev?

​

Co cítíš, když k Tobě promlouvá někdo s evidentně vyšší úrovní znalostí?

Nechceš ukázat, že nevíš, o co jde? Cítíš se špatně, že nic nechápeš? Viníš sebe sama z neschopnosti?

Nebo bez váhání požádáš o srozumitelnější vysvětlení a nasloucháš, vyjasňuješ si porozumění, případně prohlásíš, že této oblasti prostě nerozumíš, a tak to je také v pořádku?

​

Ať Tvá komunikace ať už z pozice experta nebo žáka je kvalitní a podaří se vždy srovnat krok na obou stranách.

​

Ať se Ti to podaří příští týden hned napoprvé,

​

Petr

​

​

​

​

Nedělní inspiraci můžeš dostávat pravidelně e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace​.cz​

​

​