Ahoj Reader,

​

život nabízí ve své bohatosti nepřeberné množství možností kudy svůj život vést.

Dnes je určitě nejvíce možností s nejméně limity. Limity dřívějška ve formě materiálního nedostatku, ve formě morálních hodnot a náboženských přikázání padají, a tak je stále více důležité si je stanovovat sám.

Proč je to tak důležité?

Tento týden jsem vedl rozhovor s jednou bývalou klientkou. Mluvili jsme o jejím bývalém příteli, o tom, jak ona nechtěla přistoupit na jeho požadavek potlačení svých potřeb a přizpůsobení svého života na úkor jeho potřeb.

Jak nyní má k sobě partnerku, která toto ochotná udělat byla a stará se v předepsaných časech a rozsahu o jeho blaho. Jenže současně má čerstvě aktualizován svůj profil na Tinderu.

Z toho je dobře vidět, že svět skutečně funguje jako zrcadlo vlastního vnitřního nastavení. Lze v něm najít cokoli tam najít chci.

Když to nejde hned s jednou/jedním, jde to později s někým jiným nebo někde jinde. Lze otevřít a využít cokoli, co chci.

Lze se držet celý život jednoho partnera, jednoho místa k životu jako před 200 lety a zrovna tak mít každý den schůzku s někým jiným ze seznamovacích aplikací.

Vše záleží jen na vnitřním rozpoložení a nastavení člověka. Vnější limity pro chování skoro neexistují, možná až na skutečně zákonné limity dané trestním právem.

Proto je tak důležité kultivovat si své vlastní limity, resp. starat se o své vnitřní rozpoložení a nastavení. Jenže jak ho nastavit, tak aby bylo co nejprospěšnější pro sebe i o statní?

​

​

Zjevně se lze docela dobře nastavit na vlastní prospěch bez ohledu na ostatní. Nastavit se do nadužívání všech možností, všech možných potěšení a zůstat tak jen na povrchu věcí na úkor ostatních, kteří se tak stávají jen poskytovateli potěšení.

Mnoho duchovních tradic hlásá jednu pravdu, pravdu, že všichni jsme jedno, jeden celek. V praxi to znamená, že co dělám ostatním, dělám současně i sobě samému. Možná to není vidět hned a okamžitě, ale dříve nebo později se to projeví.

Tedy z tohoto pohledu je stanovení vnitřního limitu docela jednoduché. Stačí si uvědomit, zda chování, přístup, akci, kterou se chystám udělat bych akceptoval v této podobě, kdyby někdo totéž udělal mé vlastní osobě ve stejné situaci.

Je to něco, co by bylo v souladu se mnou, kdyby platily stejné podmínky, stejné okolnosti, nebo by to bylo nepřijatelné?

Podle odpovědi můžeš řídit svoji akci docela dobře, a to klidně i přes morální, náboženské i jiné limity. Protože i ty nemusí mít pro tvou situaci pravdu.

Absolutní pravdu najdeš v sobě, akceptoval bys tedy svou plánovanou akci, kdybys stál na druhé straně?

Jak bys ji mohl udělat jinak, abys byl schopen ji přijmout?

​

Přeji tu nejsprávnější volbu podle sebe, protože pak to bude současně ta nejsprávnější pro ostatní,

​

Petr

​

​

​

​

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace​.cz​

​

​