[NEDĚLNÍ INSPIRACE] - Život je nekončící škola
|
Ahoj Reader, tento týden jsem poslouchal na YouTube audio inspirované Karlem Gustavem Jungem, švýcarským psychoterapeutem. Je v ní pěkně popsáno období před a po 40 roce života, kdy typicky dochází ke zlomu, krizi středního věku, kdy se člověk ptá, jestli to všechno dosahování, kariéra, rodina má smysl, a jak v životě dále. Autor rozebírá rozdíly mezi dobou života před 40 a po 40 roce s tím, jak by ideálně měl život vypadat. Tedy především, že už nadále není podle představ okolí, ale především podle sebe sama. To ve mně vyvolalo otázku, jak daleko jsem k tomu vykreslovanému obrazu zralého člověka já sám. Od odpovědi, že už tam vlastně jsem, jsem mnohem pokorněji přiznal, že se mám co učit, neboť vlastně i tento týden se mi stala příhoda, která to krásně ilustruje. Sedím v kuchyni, vedle krabice od pizzy ze sobotního rodinného oběda mimořádně v naší místní pizzerii. Krabice prázdná, protože 2 kousky jsem dojedl já a jeden syn. Přijde moje žena a zklamaně povídá "Kdo to snědl?" a vyčítavě povídá "Vy jste mi ani nenechali!" Ve mě to začalo vřít, tak to už se musím ptát na všechno? Však to nikdo už nechtěl, je to jen obyčejný zbytek. Nevyřčeně jsem takto uvažoval a tvářil se ublíženě. Naštěstí moje žena začala sama od sebe otázkou, proč to dělám a já ji začal vysvětlovat, že přece o co jde, vždyť to byl zbytek. Ona my zase začala vysvětlovat, že jí nejde o zbytek, ale o to, že mi vlastně je jedno, že na to měla chuť, a že je teď zklamaná, že už na stole nic není. Podstatou tedy nebylo to, že zbytek byl sněden, ale moje viditelná ignorace pocitu mé ženy. Ignorace a rozzlobení na mé straně proto, protože jsem ve svém systému vycházel z toho, že jsem nic špatného neudělal, nic co bych musel uznat a omluvit se. Nakonec to je pravda, nic se ve skutečnosti nestalo, nic až na neuznané zklamání, nedostatek soucitu s pocitem zklamání nad prázdnou krabicí. Na tom si uvědomuji, jak jsou světy rozdílné, stejná událost ve vnějším světě vyvolá úplně rozdílné reakce. Reakce, které vztah na jedné i druhé straně oslabují, pokud - pokud nejsou nahlas popsány, a také na obou stranách vyslechnuty. Naštěstí moje žena ta slova dokázala vyslovit a já jsem ta slova dokázal zachytit i přes vnitřní rozladění nad celou situací a uvědomil si podstatu problému. Nyní bude moje zaměření už jiné a doufám, že v podobné situaci v budoucnosti už to bude se soucitem k pocitu druhého, a ne tolik o posuzování správnosti nebo nesprávnosti vlastního chování. A co Ty? Jak si vedeš v podobných situacích? V situacích, které Tě našlápnou? V situacích, kdy se cítíš být v právu? V situacích, kdy cítíš křivdu? Vyslechl jsi opravdu pozorně druhého? Pronikl jsi do jeho systému uvažování a pocitů? Vyzval jsi ho k tomu, aby Ti to otevřel? Otevřel jsi své myšlenky a pocity, řekl jsi je nahlas? Život je nekončící škola, a to je na něm současně krásné, Petr
Nedělní inspiraci můžeš dostávat pravidelně e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace.cz |
Petr Dusil
Nedělní inspiraci můžeš mít také každý týden v svém e-mailu.
Ahoj Reader, tak před tuto otázku staví prakticky každá životní situace. Každý den se snažím řešit a zabývat se jen podstatnými věcmi, zatímco věci nepodstatné prostě jen nechat být, jít si vlastním vývojem a cestou. Jenže jak poznat, co je a co není podstatné. Tento týden k nám přišla na návštěvu jedna dlouholetá známá, se kterou jsme se viděli asi po 3 letech. Vyprávěli jsme si co jsme zažili za tu dobu, tedy to co nám připadlo z každého z našich životů jako podstatné. Když tu ona zmínila i...
Ahoj Reader, minulý týden byl o vysvědčení. Syn dostal vlastně své první vysvědčení, protože předchozí 2 roky měl domácí vzdělávání, kde se takové věci nedělaly :-) Syn si přál chodit do "normální školy" a tak se mu přání splnilo včetně hodnocení ve formě známek. Na nástěnce školy visel plakát, že v blízké cukrárně dostanou děti sladkosti zdarma, pokud se pochlubí vysvědčením plným jedniček. Na okamžik mi blesklo hlavou, že tedy jdeme na něco zdarma, jenže pak jsem to zavrhl, protože...
Ahoj Reader, tento týden jsem zahájil letní sezónu na oblíbeném přírodním koupališti v bývalém lomu. S rodinou jsme k němu vyrazili společně. Já jsem v tu chvíli měl za sebou 100 km na kole mojí oblíbenou trasou, kterou jezdím alespoň jednou za rok. Vlezl jsem do vody a klidnými tempy prsou s hlavou ve vodě jsem si užíval každý pohyb. Jeden učitel plavání dokonce toto klidné plavání v souladu s vodou označil za meditaci. A ono to skutečně tak je, vodní prostředí je tiché a klid podporující....