|
Ahoj Reader, v týdnu jsem se bavil s kolegy v kuchyňce na téma vzhled kůže ve smyslu pih, které máme všichni alespoň jednu. A já jsem k tomu poznamenal, že bych určitě nemohl být žádný manekýn, protože já jich mám po celém těle nepočítaně. V tu chvíli, jak jsem to vyslovil, tak mi došlo, že vlastně jsem. Jsem manekýnem předvádějícím svůj vlastní módní střih, sebe sama více či méně dobře. Poslední léta se stále učím a postupuji v očišťování modelu, který obrazně nosím do větší čistoty sebe sama. Tak abych co nejvíce vyjadřoval v každém okamžiku, co jsem ať už činností, reakcí, akcí nebo i nečinností, třeba nasloucháním lidem kolem, a hlavně svému vnitřnímu hlasu. Je to stále něco, co je ve vývoji. Začínal jsem kurzy sebepoznání, neboť ač jsem myslel, že se znám, tak jsem se neznal. A od té doby stále leštím a vylepšuji svůj šat ve formě souboru chování v různých situacích, který mi život přináší. Snažím se vždy vědomě co nejvíce přiblížit své vlastní přirozenosti. Mám stále více a více vnitřního klidu i štěstí, čím blíže jsem své přirozenosti v denních obyčejných situacích. Každý jsme tedy manekýnem, manekýnkou. Nosíme na sobě nejenom skutečné oblečení, ale hlavně své vlastní sebe projevení v různých situacích různé. Často podobně jako u skutečných manekýnů ten model vymyslel a ušil někdo jiný, například rodiče, kamarádi, škola, společnost. Tolik na sobě nosíme představy někoho jiného o nás až se ztratíme v tom, kdo jsme. To základní, co malé děti neřeší, neboť jsou vždy tím, co jsou, jejich šaty jsou autentické, takové, jaké skutečně je jejich unikátní já. S oblékáním šatů jiných lidí se ztrácí jiskra, nadšení ze života, kvalitní život, a nakonec i psychické a fyzické zdraví. Je možné okamžitě v každém věku a stavu začít čistit svůj zevnějšek, odkládat doplňky od jiných lidí a dávat přednost vlastním darům. Stačí jim věnovat pozornost, pozornost především na sebe, své pocity, své potřeby a vášně. A také odložit strach. Být dostatečně vytrvalý ve změnách, i když třeba vše nedopadne na jedničku hned zezačátku. A jak to máš Ty? Znáš své dary, potřeby a vášně? Jakou pozornost jim věnuješ? Jak často se Ti daří je projevovat? Jaký z toho máš pocit, když se to povede? Přeji Ti co nejvíce povedených projevů sebe sama v našem světě. Jedině projevení sama sebe, svých unikátních darů přinese Tobě a současně i okolí maximum. Maximum výkonu, maximum štěstí, maximum pohody, a maximum .....<< tady si doplň tu svou důležitou oblast.>> Ať to klape, Petr
Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace.cz |
Nedělní inspiraci můžeš mít také každý týden v svém e-mailu.
Ahoj Reader, tento týden jsem poslouchal rozhovor s Vladimírem Benešem, který je předním českým neurochirurgem. Zaujala mě jedna jeho věta, kterou řekl při veškeré detailní znalosti lidského mozku. Řekl, že nikdo neumí definovat, co to vlastně je lidské vědomí. Nikdo neví, kde vzniká a jaká je jeho podstata. Fotka od John Hain z Pixabay Přitom je to třeba v mém životě velmi podstatná část mé celistvosti. Kromě těla, mysli je to třetí část mé identity. Cítím, že to je dokonce ta část...
Ahoj Reader, před několika lety jsem jezdil s triatlonisty na soustředění do Španělska jako náhradník. Mám rád kolo i běh a plavání se od té doby pomalu ale jistě doučuji, přesto jsem se triatlonistou zatím nestal. Nicméně v té době jsem ještě neměl na ruce sportovní hodinky a k tomu mi jeden z nich povídal "takže jezdíš na pocit..". Od té doby jsem již sportovní hodinky pořídil i propadl AI, když už i gpx výkonu z hodinek si nechávám hodnotit. Co mi ale připomnělo tu dobu bylo úterní...
Ahoj Reader, tento týden jsem slyšel jeden názor, že lidé by nejdříve měli dojít k sebepoznání, co jim vyhovuje a co ne, a teprve potom využívat všechny informace a možnosti v oblasti sebe rozvoje mentálního i fyzického, které jim současnost nabízí. Protože pak si vyberou z možností ty správné přesně pro sebe. Něco mi tam ale nesedělo. Asi tak půlden jsem nemohl přijít na to, co to je. Pak jsem si uvědomil, že v mládí jsem se řídil spíše představou o tom, co se mi líbí a co ne, respektive...