Ahoj Reader,

tento týden jsem slyšel jeden názor, že lidé by nejdříve měli dojít k sebepoznání, co jim vyhovuje a co ne, a teprve potom využívat všechny informace a možnosti v oblasti sebe rozvoje mentálního i fyzického, které jim současnost nabízí. Protože pak si vyberou z možností ty správné přesně pro sebe.

Něco mi tam ale nesedělo. Asi tak půlden jsem nemohl přijít na to, co to je. Pak jsem si uvědomil, že v mládí jsem se řídil spíše představou o tom, co se mi líbí a co ne, respektive jsem byl řízený strachem něco nového vyzkoušet a omlouval to tím, že to není pro mě. Tím jsem se ale nemohl dostat ke skutečnému sebepoznání, protože jsem nemohl získat praktickou zkušenost.

Tedy zjevně to je slepice - vejce. K sebepoznání je potřeba praktická zkušenost s tím, co by se potenciálně mohlo stát tím, co je moje. Bez zkušenosti nelze mít jasno v tom, zda to je nebo není moje. Tedy není možné se sebepoznat bez toho, aby došlo alespoň k jednorázovému praktickému vyzkoušení nové věci.

Teprve konfrontace sebe sama s realitou nového zážitku přinese nutné poznání, zda podobnou věc chci nebo nechci zažívat znovu. Klíčové je vnímat strach, ale i volání svého srdce po vyzkoušení nového směru a zvědavost jaké to bude.

Vnímat vše najednou tak, aby srdce a zvědavost mohla převážit nad strachem do toho jít.

Jakmile se do nového zážitku dostanu, procházím jím, prošel jsem jím, vnímám především pocit.

Odděluji pocit, od strachu, pochyb a vnitřní kritiky.

Je ten pocit příjemný, když zapomenu na to, že třeba ještě nejsem v dané činnosti vůbec dobrý, že jsem pouhý začátečník?

Mám chuť zážitek opakovat, i když je ve mě ještě spousta nejistoty a obav?

Tedy prostě opakuj, všechno dopadne dobře, Dopadne dobře, protože to je tvoje.

A díky tomu jsi pokročil na cestě sebepoznání. Další stránku své osobnosti jsi právě poznal :-)

Krásný poznávací zájezd do vlastního vnitřního světa přeji,

Petr

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace​.cz​