[NEDĚLNÍ INSPIRACE] - Jak existenční strach ovlivňuje růst


Ahoj Reader,

tento týden jsem zažil něco, co mi připomnělo existenci Maslowovy pyramidy.

Pro připomenutí, jde o hierarchii potřeb definovanou americkým psychologem Abrahamem Maslowem, a to v pořadí odspodu:

1) Fyziologické potřeby: Jídlo, voda, spánek, dýchání, teplo.

2) Potřeba bezpečí a jistoty: Fyzická bezpečnost, stálý příjem, zdraví.

3) Potřeba sounáležitosti a lásky: Přátelství, rodina, partnerské vztahy, přijetí.

4) Potřeba uznání a úcty: Respekt, úspěch, sebevědomí, prestiž.

5) Potřeba seberealizace: Osobní růst, talent, naplnění potenciálu.

Podle teorie je nutné uspokojit nižší potřeby (nedostatkové) před vyššími (růstovými).

Tento týden jsem si v praxi připomněl existenci bodu 2 a ověřil její platnost.

S plným žaludkem s naplněním potřeby 1 i 3 jsem si na konferenčním hovoru s kolegy na mobilním telefonu za jízdy metrem naplňoval potřebu 4.

Jenže jsem přistoupil do dveří metra a postavil se hned vedle tří podivných lidí zřejmě pod vlivem. Pod vlivem pravděpodobně něčeho jiného než alkoholu.

V uších sluchátka a hovor kolegů řešící důležité pracovní problémy na schůzce, kam jsem měl právě namířeno, ale na jejíž začátek jsem fyzicky nestihl dojet, resp. byl stále ještě na cestě.

Ti tři se nad sebe podivně nakláněli a jeden z nich vytahoval jakousi "mast", kterou si aplikoval na kůži předloktí a stále se na ni díval.

Najednou jsem si uvědomil, že vůbec nevím, o čem se kolegové baví. Moje pozornost se vztahovala na ty tři a mysl vymýšlela, zda a jak co nejbezpečněji zmizet.

Strach z toho, co se stane, bojoval se snahou zachovat klid, s pozorností k hovoru a celkově s hlukem ve voze.

Narušená potřeba bezpečí a jistoty totálně bourala naplnění potřeby uznání a úcty. Bylo mi v tu chvíli jedno, že třeba neřeknu vůbec nic na dotaz kolegů.

Naštěstí trojice na zastávce Anděl kompletně vystoupila a já se hned vrátil zpět do jednací místnosti.

Uvědomil jsem si na tom, jak extrémně důležité je naplnění všech potřeb v pyramidě, tak abych se mohl dostat k mému koníčku, a to potřebě seberealizace úplně na vrcholu s číslem 5.

Byť i domnělé ohrožení tu snahu dost bortí. A zrovna tak problémy na všech čtyřech úrovních pod ní mohou snahu o seberealizaci úplně odstavit.

Dochází mi, proč celá řada lidí svůj potenciál zdaleka nevyužívá. Stačí skutečný nebo i domnělý problém na jedné z úrovní pyramidy a je konec.

Proto se musím starat o všechny úrovně. Nenechat ani jednu z nich bez pozornosti degradovat. Je to jako se pravidelně umývat, čistě a hezky se oblékat.

Pečovat o finance, domov, vztahy, pečovat o lásku, pečovat o bezpečí, to všechno je klíčem k přechodu do páté úrovně seberealizace a udržení se tam.

V jakém stavu máš první 4 úrovně své vlastní pyramidy?

Kde vidíš největší potíže?

Jsou skutečné?

Které z nich si tvoříš možná sám svými očekáváními a nenaplněnými zásadami?

Kterou z potíží můžeš příští týden odstranit?

Stačí tu nejmenší z nich, třeba ten další týden/měsíc půjdeš do té větší.

Ať se Ti v tom daří,

Petr

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace.cz

Petr Dusil

Nedělní inspiraci můžeš mít také každý týden v svém e-mailu.

Read more from Petr Dusil

Ahoj Reader, toto téma z předmětu ke mně tento týden přišlo hned ze třech směrů. Prvním byl rozhovor s Markem Orko Váchou, který v něm mluvil o jedním z největších hříchů člověka, tedy o životě, kterým člověk nevyjadřuje, co ve skutečnosti je. Neuplatňuje plně své dary a žije ve většině svého života, nebo alespoň v některých podstatných oblastech jinak, než by žil, kdyby žil podle svého vlastního já. I když osobně nejsem příslušníkem žádné církve, tak tady jsem mu musel dát z hlubokého...

Ahoj Reader, když jsem byl ve školních letech, vlastně až do svých 30 let, tedy do doby, kdy mě kamarádi začali tahat do přírody a na sport, jsem byl od začátku podzimu až do dubna otrávený z toho, že je zase zima, mlha, plískanice, vítr, námraza, krátký den, člověk se musí pořádně obléci, často je mokrý a často mrznou prsty. No prostě spousta nepříjemností, a hlavně zase škola, a neustálé těšení se na něco, tedy hlavně na prázdniny a později volno po zkouškách. Tato zima začíná být podobná...

Ahoj Reader, k Novému roku jsme si nejčastěji přáli fyzické zdraví. Tedy aby nás nic nebolelo, žádná nemoc nepotkala, a naopak všechny aktuální nemoci přešly. Po více než roce čekání vzali moji maminku 18.12., tedy těsně před svátky, na operaci kolene, výměnu celého kolenního kloubu. Máma, která byla vždy velice aktivní, nejdříve celý rok strádala bolestí kolene a teď po operaci opatrně rehabilituje. Klade to dost velké nároky na všechny z nás včetně mého tatínka, který se najednou musí...