[NEDĚLNÍ INSPIRACE] - Jak existenční strach ovlivňuje růst


Ahoj Reader,

tento týden jsem zažil něco, co mi připomnělo existenci Maslowovy pyramidy.

Pro připomenutí, jde o hierarchii potřeb definovanou americkým psychologem Abrahamem Maslowem, a to v pořadí odspodu:

1) Fyziologické potřeby: Jídlo, voda, spánek, dýchání, teplo.

2) Potřeba bezpečí a jistoty: Fyzická bezpečnost, stálý příjem, zdraví.

3) Potřeba sounáležitosti a lásky: Přátelství, rodina, partnerské vztahy, přijetí.

4) Potřeba uznání a úcty: Respekt, úspěch, sebevědomí, prestiž.

5) Potřeba seberealizace: Osobní růst, talent, naplnění potenciálu.

Podle teorie je nutné uspokojit nižší potřeby (nedostatkové) před vyššími (růstovými).

Tento týden jsem si v praxi připomněl existenci bodu 2 a ověřil její platnost.

S plným žaludkem s naplněním potřeby 1 i 3 jsem si na konferenčním hovoru s kolegy na mobilním telefonu za jízdy metrem naplňoval potřebu 4.

Jenže jsem přistoupil do dveří metra a postavil se hned vedle tří podivných lidí zřejmě pod vlivem. Pod vlivem pravděpodobně něčeho jiného než alkoholu.

V uších sluchátka a hovor kolegů řešící důležité pracovní problémy na schůzce, kam jsem měl právě namířeno, ale na jejíž začátek jsem fyzicky nestihl dojet, resp. byl stále ještě na cestě.

Ti tři se nad sebe podivně nakláněli a jeden z nich vytahoval jakousi "mast", kterou si aplikoval na kůži předloktí a stále se na ni díval.

Najednou jsem si uvědomil, že vůbec nevím, o čem se kolegové baví. Moje pozornost se vztahovala na ty tři a mysl vymýšlela, zda a jak co nejbezpečněji zmizet.

Strach z toho, co se stane, bojoval se snahou zachovat klid, s pozorností k hovoru a celkově s hlukem ve voze.

Narušená potřeba bezpečí a jistoty totálně bourala naplnění potřeby uznání a úcty. Bylo mi v tu chvíli jedno, že třeba neřeknu vůbec nic na dotaz kolegů.

Naštěstí trojice na zastávce Anděl kompletně vystoupila a já se hned vrátil zpět do jednací místnosti.

Uvědomil jsem si na tom, jak extrémně důležité je naplnění všech potřeb v pyramidě, tak abych se mohl dostat k mému koníčku, a to potřebě seberealizace úplně na vrcholu s číslem 5.

Byť i domnělé ohrožení tu snahu dost bortí. A zrovna tak problémy na všech čtyřech úrovních pod ní mohou snahu o seberealizaci úplně odstavit.

Dochází mi, proč celá řada lidí svůj potenciál zdaleka nevyužívá. Stačí skutečný nebo i domnělý problém na jedné z úrovní pyramidy a je konec.

Proto se musím starat o všechny úrovně. Nenechat ani jednu z nich bez pozornosti degradovat. Je to jako se pravidelně umývat, čistě a hezky se oblékat.

Pečovat o finance, domov, vztahy, pečovat o lásku, pečovat o bezpečí, to všechno je klíčem k přechodu do páté úrovně seberealizace a udržení se tam.

V jakém stavu máš první 4 úrovně své vlastní pyramidy?

Kde vidíš největší potíže?

Jsou skutečné?

Které z nich si tvoříš možná sám svými očekáváními a nenaplněnými zásadami?

Kterou z potíží můžeš příští týden odstranit?

Stačí tu nejmenší z nich, třeba ten další týden/měsíc půjdeš do té větší.

Ať se Ti v tom daří,

Petr

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace.cz

Petr Dusil

Nedělní inspiraci můžeš mít také každý týden v svém e-mailu.

Read more from Petr Dusil

Ahoj Reader, před několika lety jsem jezdil s triatlonisty na soustředění do Španělska jako náhradník. Mám rád kolo i běh a plavání se od té doby pomalu ale jistě doučuji, přesto jsem se triatlonistou zatím nestal. Nicméně v té době jsem ještě neměl na ruce sportovní hodinky a k tomu mi jeden z nich povídal "takže jezdíš na pocit..". Od té doby jsem již sportovní hodinky pořídil i propadl AI, když už i gpx výkonu z hodinek si nechávám hodnotit. Co mi ale připomnělo tu dobu bylo úterní...

Ahoj Reader, tento týden jsem slyšel jeden názor, že lidé by nejdříve měli dojít k sebepoznání, co jim vyhovuje a co ne, a teprve potom využívat všechny informace a možnosti v oblasti sebe rozvoje mentálního i fyzického, které jim současnost nabízí. Protože pak si vyberou z možností ty správné přesně pro sebe. Něco mi tam ale nesedělo. Asi tak půlden jsem nemohl přijít na to, co to je. Pak jsem si uvědomil, že v mládí jsem se řídil spíše představou o tom, co se mi líbí a co ne, respektive...

Ahoj Reader, tento týden jsem poslouchal nový rozhovor s Jaromírem Nohavicou. Bylo to o jeho životě a motivaci k tomu co dělá. Otázky byly z velké většiny divácké, tlumočené moderátorem. Jedna z nich, resp. odpověď na ni, mě opravdu zaujala. Ta otázka zněla: "Co byste dělal, kdybyste neprorazil jako písničkář?". Odpověď byla nesmírně inspirativní. Ne zcela přesně zněla: "Prorazit znamená něco jako velkou snahou prorazit nějakou zeď, nějakou zeď na pódiu. Já nic neprorážím, taková zeď tam...