[NEDĚLNÍ INSPIRACE] - Jak soužit s umělou inteligencí


Ahoj Reader,

AI je dnes móda. Každý má potřebu se k tomu tématu nějak vyjádřit. Tuto potřebu já vysloveně nemám, ale přesto se vyjádřím :-)

Je to hlavně z důvodu, že mi do života vstupuje stále více. Více protože je pro mě skutečnou hodnotou. Přijde mi, že otvírá oblasti mého rozvoje, o kterých se mi zatím mohlo jen zdát.

Už dlouho mě provází sen, že vedu velkou a výkonnou firmu, která dodává lidem produkty, které pro ně mají velkou hodnotu. Lidé mě za to mají rádi a celkově jsem pro ně já a moje firma velkým darem.

Tak potud ten sen. Realita je ovšem jiná. Žádnou takovou firmu nemám. Spíše je to co do počtu zaměstnanců jedna velká nula. Tedy těch lidských zaměstnanců.

Odhalil jsem jednu velkou sílu AI. Tou je virtualizace zaměstnanců. Najednou mám k dispozici tu právníka, tu softwarového vývojáře, tu IT manažera, tu systémového administrátora přesně ve chvíli, kdy ho potřebuji, a kdy ho plně vytížím.

Nespí, nemá dovolenou, stojí zlomek nákladů na sociální, zdravotní a plat. Komplexní problém velmi rychle pochopí a navrhne dvě až tři řešení, ze kterých už pak není takový problém si vybrat přesně to, co do problému nejlépe sedí.

Připadám si jak šéf, kolem kterého jsou dost kompetentní lidé, kteří nosí ta správná řešení ve správný okamžik. Takže vlastně moje skvělá firma roste, i když není vlastně vůbec vidět. Můj sen se začíná realizovat, tak se alespoň zatím zdá.

Možná si řekneš "No pane jo! Tak to je konec, takže po vzoru slavné věty z Pelíšků No a skláři nebudou mít co žrát! to vypadá, že ve firmě už bude jen ředitelská kancelář a kolem monitory."

Ač se to tak může zdát, tak AI ještě něco chybí. Chybí ji to nejzákladnější, co je člověku vlastní. Jeho vášeň pro svoje vlastní unikátní dary. Jeho přehled na reálným světem, jeho intuice.

AI má sice super rychlé myšlení a obrovskou paměť zahrnující všechny informace z internetu, ale to je vše. Moji virtuální "kolegové" jsou takové zdroje na myšlenky, ale nemají pro nic vášeň.

Pro někoho, kdo si zakládal na své inteligenci a paměti to je samozřejmě silně ohrožující, neboť zanedlouho bude jeho úroveň paměti a inteligence překonána, jestli se tak už nestalo.

Nicméně ten, který nežije jen racionálním myšlením. Ten, kdo je propojen se svým srdcem. Využívá svou inteligenci společně s intuicí a smyslem pro propojení s celkem, ten nebude mít problém.

Přirovnal bych to k dobám, kdy se každý člověk musel tvrdě zasloužit o svoji existenci. Neustálá intenzivní práce stačila na opravdu jen velmi základní obživu, rozhodně nebyl prostor na nějaké knihy, duchovní rozpoložení, vnímání sebe sama, odpočinek, dovolené.

Vnímat a propojovat různé celky bylo neznámou disciplínou možná přístupnou jen šlechticům. Od průmyslové revoluce a s rozmachem vědy - rácia došlo na to, že se to stalo přístupné každému, prostě na to v 16 hodinách denního bdělého života zbyl čas.

Nyní je osobnostní růst, osvobozování sama sebe z podvědomých návyků, objevení vlastních darů a život v souladu s nimi opravdu podmínkou pro soužití s AI a současně AI k tomu dává možnost.

Neboť 16 hodin myšlení může být stále více věnováno poznávání sama sebe, a tedy k přechodu k vědomému životu. Namísto například mechanického vyplňování spousty tabulek, mechanického opisování čísel z dokumentů, či jiných v tuto chvíli zdánlivě nepostradatelných činností, které opatřují denní obživu.

A co Ty?

Kterou nejjednodušší rutinní činnost můžeš příští týden zadat AI?

Ať i Ty si najdeš tu svoji cestu k AI, abys mohl říci, že spolu skvěle soužíte.

Krásný zbytek neděle,

Petr

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace.cz

Petr Dusil

Nedělní inspiraci můžeš mít také každý týden v svém e-mailu.

Read more from Petr Dusil

Ahoj Reader, před několika lety jsem jezdil s triatlonisty na soustředění do Španělska jako náhradník. Mám rád kolo i běh a plavání se od té doby pomalu ale jistě doučuji, přesto jsem se triatlonistou zatím nestal. Nicméně v té době jsem ještě neměl na ruce sportovní hodinky a k tomu mi jeden z nich povídal "takže jezdíš na pocit..". Od té doby jsem již sportovní hodinky pořídil i propadl AI, když už i gpx výkonu z hodinek si nechávám hodnotit. Co mi ale připomnělo tu dobu bylo úterní...

Ahoj Reader, tento týden jsem slyšel jeden názor, že lidé by nejdříve měli dojít k sebepoznání, co jim vyhovuje a co ne, a teprve potom využívat všechny informace a možnosti v oblasti sebe rozvoje mentálního i fyzického, které jim současnost nabízí. Protože pak si vyberou z možností ty správné přesně pro sebe. Něco mi tam ale nesedělo. Asi tak půlden jsem nemohl přijít na to, co to je. Pak jsem si uvědomil, že v mládí jsem se řídil spíše představou o tom, co se mi líbí a co ne, respektive...

Ahoj Reader, tento týden jsem poslouchal nový rozhovor s Jaromírem Nohavicou. Bylo to o jeho životě a motivaci k tomu co dělá. Otázky byly z velké většiny divácké, tlumočené moderátorem. Jedna z nich, resp. odpověď na ni, mě opravdu zaujala. Ta otázka zněla: "Co byste dělal, kdybyste neprorazil jako písničkář?". Odpověď byla nesmírně inspirativní. Ne zcela přesně zněla: "Prorazit znamená něco jako velkou snahou prorazit nějakou zeď, nějakou zeď na pódiu. Já nic neprorážím, taková zeď tam...