Ahoj Reader,

tento týden jsem prožil dva takové zajímavé momenty, kdy jsem svojí činností způsobil odpor a nesouhlas.

První byla konference na Teams týkající se tématu, na které jsem dělal před časem studii. Ta studie se dostala do rukou firmě, která má zájem dodat své řešení problému, který studie řešila ovšem z trochu jiného úhlu pohledu.

Byl jsem pozván na hovor, ve kterém firma svoje řešení prezentovala. Prezentátor byl velice suverénní, zřejmě autor nabídky. Asi tak v polovině hovoru poznamenal, že existují v dodaných podkladech i věci, za které by nedal ani korunu.

Především pak studie, kterou psal nějaký pán ... "Dusil" a vůbec si přitom celou polovinu hovoru nevšiml koho má na hovoru. Poněkud trapný okamžik, nicméně já reagoval ve smyslu, že si velice rád s ním projdu vše, co mu přišlo ve studii natolik špatné, že nemá žádnou hodnotu. Já si totiž za hodnotou stojím a současně netvrdím, že je bezchybná.

Druhý takový okamžik nastal po 21:00 na horní stanici lanovky na sjezdovce Labská ve Špindlerově Mlýně. Dojel jsem k ní na skialpech, odlepil pásy a nacvakl se do lyží na sjezd.

Sjezdovka byla už skoro upravená a tu se objevily světla rolby jedoucí zespoda. Počkám tedy až vyjede nahoru a pojedu dolu. Přitom mi projelo hlavou, co se asi bude dít, neboť vím, že manšestr upravený po nočních sjezdech skialpinistů nemají provozovatelé moc rádi.

Rolba zastavila právě tam, kde jsem stál a rolbař vyběhl z kabiny. Začal zhurta "Co tady děláš? To chceš jet sjezdovku dolů jako?" a já na to "Ano, ale jsem tu úplně sám." a on "No sám, ale když tu jede třeba 20 lyžařů jako ty, tak to je jako bych tu ani nebyl!" Nás tohle nás fakt se*e!" A já zase "Tak ok, ale já se dolů jinak nedostanu a šlo by když mi řeknete jet někde jen třeba támhle pokraji?" a no "No jo, tak tam jeď ale žádný zasekávání hran a přejíždění celé šířky sjezdovky a já to po Tobě zatáhnu." Tak jsem poděkoval, dohoda byla na světě a já se vydal na povolený sjezd :-)

Obě události měli společný nesouhlas s tím, co dělám. Pokaždé z různých důvodů. Uvědomil jsem si jak to brnklo na moje ego. Speciálně na pocit, že jsem si to s někým "rozlil" a že mě to mrzí. Že to neumím dobře, že asi nejsem dost dobrý.

Procítil jsem to v první sekundě až dvou a nechal být tak, jak to cítím. Místo útoku, útěku jsem šel na můj osvědčený způsob. Soustředit pozornost na předmět sporu, ne na osobu, které proti mně stojí a její způsob vyjadřování.

Komunikoval jsem jako by mi to vytýkala tím nejlepším způsobem plně respektujícím moji osobu, i když to v realitě bylo právě naopak.

Výsledek se pokaždé dostavil. Dohoda a deeskalace hrozící konfliktní situace, a hlavně je z toho pokaždé nějaká zpětná vazba důležitá pro můj další vývoj. V prvním případě to je dát si větší pozor na kvalitu vstupních dat studie. Ve druhém případě vědomí, že příští sjezd pojedu co nejohleduplněji v co nejužším pásu po okraji sjezdovky i v případě, že na mě nebude dohlížet nikdo jiný.

Vím, že nemohu mít na světě jen podporovatele. Jsou a budou tu odpůrci, to je prostě přirozený řád tohoto světa.

A co Ty?

Jaké jsou Tvé pocity na začátku konfliktní situace?

Jdeš to té druhé straně "natřít"?

Mlčíš, stáhneš se?

Soustřeďuješ se na podstatu sporu, na věc, o kterou jde?

Doporučuji to poslední možnost, alespoň tedy z mé zkušenosti to prostě funguje.

Krásný zbytek neděle,

Petr

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace​.cz​