Ahoj Reader,

tento týden ve středu můj otec sám od sebe zmínil Jiřího Suchého, spoluzakladatele divadla Semafor, které hraje už přes 60 let, jak vlastně také nijak nesportuje, a přitom stále hraje. Nějak to vyplynulo z našeho rozhovoru o mých aktuálně proběhlých závodech.

Nevím proč si vybral právě jeho. Možná proto, že je jen o měsíc starší než můj táta. Chtěl tím říci, že na životním stylu dlouhověkost nezáleží, že je to jen pouhé štěstí. Já souhlasím jen částečně, a o tom se pak točí naše rozhovory, které obvykle k nikam nevedou :-)

Nicméně hned den poté, ve čtvrtek v dopoledním rozhlase cestou v autě slyším rozhovor s panem Suchým, takovou čirou náhodou :-) A v něm vyprávění o tom, jaké byly jeho divadelní začátky. A na to jsem zůstal chvíli zírat.

Měl v sobě vnitřní touhu hrát divadlo, ale navenek úspěšný vůbec nebyl. Byl rád, když se mu podařilo získat angažmá v divadle, kde byl nedostatek herců a tak brali "každého".

Navíc na jeho první představení přišli v obecenstvu i jeho rodiče. Tréma byla tak velká, že hodnocení rodičů bylo jasné "Jiří, z tebe herec nikdy nebude." Dokonce si prý přísahal, že do divadla už nikdy nevstoupí.

Sám sebe nazývá křivopřísežníkem, protože tomu naštěstí nakonec bylo jinak, a už 70 let tomu tak je. Stal se díky nesplnění svého slibu jednou z největších a nejdéle hrajících hereckých a autorských osobností.

Možná, že to tak nebylo, ale z jeho vyprávění to bylo cítit. Totiž, že dokud ho směroval vnější divadelní svět, dostával zadání, co a jak hrát, tak byl velmi podprůměrný.

Jakmile však založil divadlo, začal psát, spojil se s významnými osobnostmi jako byl například Jiří Šlitr, tak najednou bylo vše úplně naopak. Okamžikem, kdy si svět o kolo sebe začal tvořit po svém, tak teprve potom začala jeho hvězdná kariéra.

Propojilo se mi to s tím, čemu jsem se začal v posledních týdnech velmi intenzivně věnovat já sám. Tedy bez kompromisů si tvořit svůj život podle sebe.

Podle sebe, tak abych využil vše, co umím, co mě baví a dodal co největší hodnotu ze sebe všem, kteří ji chtějí a potřebují.

Nemám už sice dalších 70 let, ani se necítím být tak výraznou osobností, nicméně chci ze sebe vydat maximum.

Maximum možného, v každém svém přítomném okamžiku dát sobě i lidem kolem to nejlepší, čeho jsem v daném okamžiku schopen.

Třeba mě to posune i mnohem dál, než jsem dnes, třeba ne, každopádně si to užívám a snad ještě užiji naplno.

A co Ty?

Vydáváš ze sebe to nejlepší, čeho jsi schopen v každém svém dni?

Nebo je tam pocit, že nemůžeš, že Ti něco brání?

Cítíš, že žiješ pod své možnosti, schopnosti a nevyužíváš své dary naplno?

Co nejmenšího můžeš příští týden udělat k lepšímu užití svých darů ve prospěch sebe i okolí?

Petr

Nedělní inspiraci můžeš dostávat každou neděli e-mailem, stačí se zaregistrovat na stránkách nedelniinspirace​.cz​